Zatvrdilost, zatvrdilý, zatvrditi, zatvrzovati (se): Ve SZ-ě je tak překládáno nejméně 9 různých hebr. kořenů, nejčastěji ch-z-k = sešněrovat ; učinit pevným, zesílit se [Ex 4.21; 10,27; 11,10; 14,4.8.17;
Josh 11:20;
Ps 64:6;
Ezek 2:4] a k-š-h — být tvrdý, učinit tvrdým [
Gen 49:7;
Exod 7:3 ;
Exod 13:15;
Deut 2:31 ;
Deut 10:16 ;
Deut 31:27;
2Kgs 17:14;
2Chr 30:8 ;
2Chr 36:13;
Neh 9:16n ,
Neh 9:29;
Job 9:4 ;
Job 39:16;
Ps 95:8;
Pro 28:14 ;
Pro 29:1;
Isa 48:4 ;
Isa 63:17;
Jer 7:26 ;
Jer 17:23 ;
Jer 19:15;
Ezek 3:7]. Zajímavý výraz je i hebr. š-m-n = učinit tučným, ztučnět [
Isa 6:10, sr.
Matt 13:15]. U
Job 19:3 je tak přeložen ojedinělý kořen h-k-r = hanobit, utlačovat; u
Ezek 4:3 ,
Ezek 4:7 jde o překlad hebr. k-v-n — postavit [tvář] proti někomu.
VNZ-ě jde o výrazy pórûn, pórósis, jež jsou odvozeny od slova znamenajícího sopečnou vyvřelinu, která je lehká a pórovitá, ale velmi tvrdá, pak každou zatvrdlinu, v lékařství zatvrdlý nádor kostní, také rosol, klihovatinu, jež slouží ke srůstu zlomenin. Sloveso znamená učinit tvrdým, v přeneseném smyslu otupit, učinit necitelným. Kral. řecké pórûn překládají také výrazy zhrubnout [
Mark 6:52], ztupit [
2Cor 3:14], oslepit [
Mark 8:17]. Dále je tak překládán výraz sklérynein = vysušit k neohebnosti, sklérotés — zatvrdlost, skléros = suchý, zatvrdlý. Jde tu původně o medicínské výrazy. Jako ve SZ-ě jsou i v NZ-ě tyto výrazy spojovány se šíjí [sklérotrachélos = tvrdošíjný, Ex ,33,3.5; 34,9;
Deut 9:6;
Acts 7:51; dále
Deut 10:16;
2Kgs 17:14;
Jer 7:26a.j. Viz citáty uvedené v prvním odstavci u hebr. kořene k-š-h!] a se srdcem. *Srdce. *Tvrdost. *Tvrdošíjně, -ý.
Bible mluví o zatvrzení člověka, zvláště jeho srdce, jako o duchovním a mravním dění, jež končí úplnou neschopností slyšet Boží hlas a přijímat jeho pokyny. Člověk se sám může zatvrdit nejen proti nuznému [
Deut 15:7], ale zvláště proti Bohu neposlušností a nevěrou [
2Kgs 17:14;
2Chr 30:8;
Job 9:4;
Ps 95:8; sr.
Heb 3:8 ,
Heb 3:15 ;
Heb 4:7;
Isa 48:4;
Jer 7:26 ;
Jer 17:23;
Ezek 2:4 ;
Ezek 3:7]; může se utvrdit ve zlém [
Ps 64:6] přes všechno káráni, ba právě kvůli němu [
Exod 8:15;
Pro 29:1]. Avšak také Bůh zatvrzuje srdce nevěřících a neposlušných, ať už jde o nepřátele jeho lidu, jako na př. faraóna [
Exod 4:21 ;
Exod 7:3 ;
Exod 10:27 ;
Exod 11:10 ;
Exod 14:4 ,
Exod 14:8 ,
Exod 14:17], Seona [
Deut 2:30 ] , palestinského krále [
Josh 11:20], nebo dokonce o Izraele [
Isa 6:10 ;
Isa 63:17]. Je to způsob jeho trestu za neposlušnost a zpupnost. Vypadá to někdy tak, jako by Bůh sám podporoval své odpůrce v jejich počínání proti sobě, když jim předtím dal zvěstovat svou vůli [sr.
Rom 1:24 ,
Rom 1:26]. Kdo se vzepře vůli Boží, uvaluje na sebe Boží hněv, který se projevuje v zatvrzení, ve zhrubnutí srdce [sr.
Acts 28:27] a ve ztupení smyslů [sr.
2Cor 3:14]. Obsahově sem patří hebr. výraz šerîrût[= tvrdost, umíněnost] srdce [
Deut 29:19 Kral. ,podle žádosti srdce svého‘, Karafiát ,podle převrácenosti srdce‘;
Ps 81:13 Kral. ,žádost srdce‘, Karafiát, ,převrácenost srdce‘], jež označuje to srdce, které se zaměstnává jen samo sebou, svými zdáními a žádostmi. Sem patří částečně i to, co je hebr. vyjádřeno výrazem tardémá [= hluboký spánek, obluzení, apatie] u
Isa 29:10 [Kral. ,duch chropotu‘, Žilka v Ř. 11,8 ,duch omámení‘]. Všecky tyto výrazy označují výsledek Božího soudu nad člověkem, jenž se k němu obrátil zády. Sebezatvrzení vůči Bohu vede k zatvrzení od Boha. Člověk je za své zatvrzení odpovědný, ale zároveň propadá Božímu soudu v pokračujícím sebezatvrzení. Hřích se stává hříšníku Božím trestem [sr.
Josh 11:20;
1Sam 2:25;
1Kgs 12:15]. Odtud si vysvětlíme napomenutí, aby člověk nezatvrzoval své srdce [
Ps 95:8, sr.
Heb 3:8 ,
Heb 3:15 ;
Heb 4:7], a kázání proroků, kteří mluvili přesto, že je nikdo neposlechne [
Jer 7:26n ;
Jer 18:11n], leda by Bůh sám stvořil nové srdce [
Ezek 11:19 ;
Ezek 36:26n;
Jer 31:33 ;
Jer 32:39, sr.
Ezek 18:31;
Mark 10:27].
V NZ-ě jde jednak o citáty ze SZ-a [
John 12:40 z
Isa 6:10;
Acts 7:51 z
Ezek 32:8 ;
Ezek 33:3;
Neh 9:16n], při čemž u
John 12:40 je za původce zatvrzení označen Bůh, jednak o Pavlovo zužitkování sz míst o zatvrzení faraónově a Izraelově v Ř 9—11. částečná zatvrdilost se přihodila Izraelovi [
Rom 11:25], t. j. Izrael svévolně zvolil falešnou cestu spravedlnosti ze skutků [
Rom 9:30nn ;
Rom 10:2n] a tak byl Bohem zatvrzen [
Rom 11:7nn]. Ale toto zatvrzení Izraele není Božím posledním slovem, jestliže nezůstane v nevěře
Rom 11:23]. Byl zavržen jen do té doby, než vejde veškeré pohanstvo [
Rom 11:25]. Bude to sice Boží čin, dojde-li spásy celý Izrael, srovnatelný pouze se vzkříšením z mrtvých
Rom 11:15] a s naroubováním vylomených ratolestí [
Rom 11:17 -
Rom 11:24], ale odpovědnost nese Izrael sám. Proto Pavel už nyní usiluje o jeho záchranu [
Rom 11:14] a napomíná věřící křesťany, aby si vzali z Izraele odstrašující příklad a neoctli se pro pýchu, nedověru, nevědomost také na cestě zavržení a nebyli vyťati [
Rom 11:29 -
Rom 11:22, sr.
Eph 4:17n;
Heb 3:8 ,
Heb 3:13 ,
Heb 3:15 ;
Heb 4:7]. Neboť i srdce učedníků Kristových může zhrubnout [
Mark 6:52 v Žilkově překladu: »Jejich srdce bylo zatvrzelé«], oslepnout [
Mark 8:17 podle jiného čtení v Žilkově překladu »Máte zatvrzelé srdce«]. Vždyť i Jidáš zatvrdil své srdce a podlehl vnuknutím ďáblovým [
Luke 22:3;
John 13:2] ! Zatvrzení a nevěra v Ježíše Krista jako mesiášského Spasitele jsou v NZ-ě téměř souznačné pojmy [sr.
Matt 13:15;
Acts 19:9 ;
Acts 28:24 -
Acts 28:28]. Při tom však zůstává i v NZ-ě v platnosti přesvědčení, že Bůh se smilovává, nad kým chce, a zatvrzuje, koho chce [Ř. 9,18]. V tomto výroku ovšem nejde o předurčení ke spáse nebo k zatracení, nýbrž spíše o vyjádření svrchovanosti Boží vůle při užití člověka k Božím cílům. Jeho vůle se uskutečňuje nezávisle na chtění a činění člověka. Zatvrzení faraónovo jej neučinilo o nic bezbožnějšího než už byl. Ani nevěrou nelze zmařit Boží věrnost [
Rom 3:3]. *Vyvolení. *Zatracení. *Zavrci.
